Smrt fotografie nadvakrát. Doslova.

Galerie Leica s mohutným píár se jako dravá řeka dere do veřejného prostoru. Probíhající výstava má název cityLAB a vybírá část z rozsáhlého městského projektu fotografa Jiřího Turka. V prostorách kavárny Leica je to již několikátá výstava za sebou, která vědomě balancuje na okraji reklamní, divácky vděčné fotografie s lechtivými přesahy do uměnna tak,  aby divák, listující katalogem Elle, je byl schopen ještě unést. Bugsy´s Bar Fotografie. Pro diváka této galerie má Jiří Turek pověst fotografické celebrity proslavené reklamní tvorbou a jeho projekt cityLAB, kvůli kterému sjezdil se svojí ženou světové metropole a přivezl si z nich více jak 400 fotografií, nese příslib divácké atraktivnosti. A tento divák je i spokojen. CityLAB v podání a kurátorském výběru se skutečně předvádí jako ona „navoněná zdechlina“, abychom parafrázovali starý příměr o reklamě. Turkovy vystavené fotografie jsou obrazově obyčejné městské snapshoty bez výrazného plánu, bez jakékoli dokumentární nebo reportážní hodnoty. Takové, jakých si každý druhý turista přiveze plnou kartu. S tím rozdílem, že Jiří Turek, oproti těm turistickým fotografiím, jim dodal tvář „uměleckým rozmazáním“ a „vymácháním“ v dokonalé photoshopové lázni tak, aby se pro diváka esteticky vyjevily. Znak, který je příznačný právě pro reklamní fotografii – tvářit se. Pro obdivovatele konfekční fotografie to snad stačí a má pocit, že dostal svoji dávku umění, protože on už tohle „neumí“. Fotografie, která hledá sdělení, názor, myšlenku, pocit, emoci a která není pouhým estétským, dandy zážitkem, musí bohužel zvolat: fotografie je mrtva!

Výstava Now and Wow pečlivě vystavěná švýcarským kurátorem Walterem Kellerem, kterou naleznete v galerii Langhans, tuto snapshotovou kulturu naopak chápe jako samotnou podstatu moderního vnímání fotografie. Snapshot je v této výstavě pro Kellera východiskem, zdrojem i koncem veškerého jeho náhledu na fotografii. Rezignuje na klasický pohled na fotografii jako samostatného nositele Umění, Ideje, Pravdy, Kompozice. Fotografii chápe jen v jejím společenském rozměru určeném rozměry komunity, která mimo komunitu neaspiruje na žádné přijetí, a která slouží komunitě k předávání a sdílení obrazů, kterými se identifikuje. Fotografie módy, se kterou se tento výběr potýká, není pro něj souborem fotografií dokonalých lokací, perfektních stylingů a vycelizovaných póz. Pro něj to jsou - mezi mladými - nesmírně populární snapshotové pouliční výstřely módních blogerů, jejichž smyslem je zejména přenést a předvést módní styl. Je to vteřinová aktuálnost, mrtvá do minuty a zasypaná dalšími snapshoty, je to výraz a způsob zachycení stylu a chování komunity, je to živelnost, nespoutanost. Je to opravdový konec fotografie. Fotografie vytvářená kýmkoli a čímkoli kdesi v metru na nástupišti, jejímž jediným účelem je přenést pocit módy. Není tu řemeslo, hranice mezi profesionalitou a zábavou neexistují. Tomuto vodopádu fotografií, této nespoutané energii je pečlivě přizpůsoben i způsob instalace této výstavy. Místo adjustovaných artefaktů jsou fotografie zde rotovány v záplavách na iPadech., věšeny na prádelních šňůrách jako dámské spodní prádlo. Je to chaos, stejně jako je chaos komunitní síť, kterou se tyto fotografie šíří. V těch pár místnostech je dokonale ukryt obraz zmatku, nesoustředěnosti a zároveň kulturní líheň, ze které vzniká dnešní pocit a dnešní umění. Konec fotografie a přesto pokračování fotografie.

A závěr? Výstava Now and Wow, ta ojedinělá výstava, přinášející moderní instalační postup, který známe ze světa a zde je tak neobvyklý,  výstava osobitého a unikátního kurátorského projektu, který pracuje se svébytným a obhájeným pohledem, je výstavou v galerii Langhans poslední. Galerie Langhans se po této výstavě uzavírá a Praha přichází o jeden z mála koutů, kde se o fotografii přemýšlelo. Galerie Leica samozřejmě pokračuje dál.