RB by RB
Radek Burda
...životopis umělce
Vždycky chtěl být házenkářem. A popelářem. A kosmonautem.
Stal se nakonec umělcem. Na házenkáře neměl správně dlouhé prsty.
Nejdřív vystudoval základku. I když měl za sebou trestný čin, protože v mateřský školce pověsil na háček Libora Knotka místo kabátu. Úča ho svěsila a vše se ututlalo. Jeho dědeček totiž byl u jedné z jeho čtyř babiček zakladatel KSČ ve Východočeském kraji. Z Kuklen ho museli přemístit na ZŠ Sever, protože děsně křičel v trolejbuse. Křičí pořád, ale trolejbusy v Praze nejezdí. Pak v dětství vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu. Logicky, protože v sedmé třídě osobně objevil Archimédův zákon. Ten zákon ho napadl ve vaně, stejně jako Archiméda, a taky jako ho (ten zákon, ne toho Archiméda), objevil úplně první. Nezbylo, než zvolat: Heuréka! Tenhle objev mu samozřejmě dal křídla. A tak se stal matfyzákem.
Na chvilu. Do konce studování matfyzu. Ovšem, abychom si to ujasnili: ono to vystudování Matfyzu byla samozřejmě pekelná náhoda a klidně to mohla být úplně jiná škola. On totiž třeba taky objevil - dokonce už ve třetí třídě a samozřejmě taky ve vaně - že husité jsou nazváni podle Husa. Heuréka!
Tady jasně vidíte, jak je svět složitý. On se totiž z nějakých zatrachtilých zákrut, které už tak smýkají člověkem, dějepisářem nestal. I když jistě i vám se to zdá nepochopitelné. Nakonec se Radek Burda smířil s tím, že vystudoval matfyz, protože je prostě geniální, a tím matfyzem se to nejlíp ukazuje.
Třeba na Slovensku. Tehdy, ještě v době, kdy nosil svazáckou modrou košili, tak tehdy v Banské Bystrici (jasný, tam jak jsou ty tanky a takový to betonový cosi), tak tam mu holky přeměřovaly objem hlavy. A pak pištěly, že fakt velká! No nic, to je jen taková legrační vsuvka. Radka Burdu to samozřejmě nijak nepřekvapilo. Protože je RB geniální, studoval schválně na červený diplom. Jenže: jak zase svět zvlčil, červený diplom nedostal. Kvůli vojenské přípravě.
Hlavním zrádcem v té hře byl jeho spolužák, dnešní ministr Petr Gandalovič, tehdy v roli v roli poctivého velitele čety. Radek Burda totiž pořád chodil levá ruka-levá noha a Gandalovič levá ruka-pravá noha. Gandalovič byl zpočátku trpělivý a klidně mu domlouval, protože - znáte to - kazil výsledky celé čety a narušoval duch kolektivismu. Ale pak to i tento hodný velitel nevydržel a nahlásil ho vojenskému velení. A to to nahlásilo děkanovi matfyzu. A ten mu řek´, jako ten děkan, že teda von si na záda chcát od Burdy nenechá. A taky že ne, až do revoluce měl ten děkan prdel i záda v suchu. A pak zas Burda neměl koule mu ty záda pochcat.
Přesto prošel a udělal matfyz, což už je umění, a kdo tohle umí, musí být umělec. Za skoročervený diplom genia populace dostal poslední odměnu. Na promoci ho poctili přednesem jím vlastnoručně sepsaného a zaníceného projevu. Z nějakého prapodivného důvodu to prošlo všemi schvalovačkami, asi i na ústředí StB si řekli, že chtějí mít oko v budoucnosti, a tak ho on před všemi těmi velectěnými pány profesory, rodiči a tajnými, odrecitoval. Šel v něm do sebe a byl to projev dojemný. Říkal v něm, jako v tom projevu, "nová, nová, nová je hvězda komunismu"... a zase jako každý rok musel na kobereček k děkanovi. Podle děkana a toho Stbáka tam totiž nějak trapně tu novou hvězdu komunismu propojil s klauny a strana si myslela, že von si myslel. Přitom to žádná zakuklená sranda - takové to životopisné "můj slavný boj proti komunismu" - vůbec nebyla. Jen chtěl sdělit banalitu, že do světa vešla nová hvězda. Jakože ON.
Pořád to ale ještě nebyl ten budoucí Umělec. Zatím to pořád byl jen hošík s doktorátem z Matfyzu. A musel se jít živit. Tak šel na letní brigádu v JZD - ke kravám, ošetřovat pochroumané kravské nožky. Podle předsedy se na to hodil, protože měl diplom na doktora. Na námitku, že má ale doktorát z matematiky, nikdo neslyšel. Pak přišla nabídka na Matematický ústav. Slibně rozjetou kariéru ukončenou Nobelovou cenou mu ale zhatila první výplata. Byla desetkrát menší než zelinářova, u kterého každé ráno nakupoval celer. A to i přesto, že každýmu kupujícímu celer šíleně smrděl. Poprvé na celeru a výplatě poznal tzv. zákony trhu. Intelektuál jezdí tramvají.
Šprajcl se a šel vydělávat prachy. Z frajerství nastoupil do Vodovodů a kanalizací v německém pohraničí. Severní Čechy byly komunistická výkladní skříň s dvanácti vysokoškoláky, a tak mohl sedět za jedním z prvních počítačů XT. Matfyzácký Bůh. Dělal programátora, vůbec tomu nerozuměl, ale měli ho tam všichni rádi. Říkali mu ráno u píchaček na vrátnici "pane inžynýre" a stal se THP. Vymyslel program na tečení vody a dostal první odměnu. Všechno bylo skvělý, program ukazoval jak voda teče. Většinu lidí překvapilo, že zeshora dolů. Nejlepší vzpomínky Radek Burda má, když chtěl devizy pro nákup dalších počítačů. To si vždycky zavolal krajského tajemníka KSČ a ukázal mu šetřič obrazovky s polygony. Tohle byl nejkrásnější umělecký biják, co kdy RB stvořil. Devizy pro Kanály se vždycky našly.
Přišla revoluce. Všechno se měnilo a lámaly se charaktery. RB se stal hned pár dnů po tom, co se vědělo, že je vyhráno, revolucionářem. Revolucionářem a hrdinou, protože řekl "hovno" na veřejnosti a to v Severních Čechách bylo odvážné. Jeho aureola statečného hrdiny platila pro celé teplické Vodovody a kanalizace a ještě v dalších sto metrech okolo. Jako revolucionář byl samozřejmě vyzdvižen do teplického parlamentu. V něm revolučně navrhl zrušit čokoládové kolekce na MDŽ, takže ho samozřejmě na hodinu rozhořčené mámy odvolaly. Aféra čokoládových kolekcí je dodnes široce známa. Vlastně možná je to jeho nejznámější veřejný příspěvek. Ale furt ještě nebyl Umělcem.
Zhrzen z čokoládové aféry si založil cestovní kancelář a začal navážet desetitisíce turistů do Bibione. Dodnes mu to lidi nemohou zapomenout. Jezdil tam i v listopadu a zapomněl klientům půjčovat brusle. Jeho cestovka byla tak slavná, že nalákala i Standu Grosse a Petra Kostku. Oba pak měli o RB spousty a spousty ohnivých projevů. Tak už pomalu umělcem začínal být, protože RB přeci znal TO BIBIONE. Do toho začal fotografovat. Kytičky, kočičky, jak to dnes dělá každý umělec, zejména ten televizní. Jeho fotky vždy jeho babička a teta z druhého patra nesmírně chválily. Pod dojmem své geniality je sveřepě všem začal vnucovat. Za peníze - jak jinak. Jenže zároveň zjistil, že mu nikdo za ty fotky nechce platit.
Aby je vůbec byl schopen udat, tak k těm fotkám začal dopisovat ještě články. A ani ty články nikdo nechtěl. A to byla konečně doba, kdy se ze zoufalství stal Umělcem, tak jak se v Čechách Umělec definuje. Geniální a bědný. Umělci jsou v Čechách chudobní z principu, ne z průseru. Tak se z chudoby jako ztroskotanectví vylhal.
Baví ho dělat fotky z exotiky. Jako černoušky, kreolský štětky, číňánky a tak. Proto pro své zákazníky pořádá workshopy do džungle. Lidé si ho často najímají, aby byli - ti lidé - úplně k sežrání. Ono, když pak zákazník vypráví kdesi v žižkovském paneláku u skleničky vína, jak vás kdesi v džungli žral tygr - věřte, že je to velmi působivé a zejména mladé slečny to vysvlíká z kalhotek. A právě tohle to sežrání tygrem on svým zákazníkům dovede výborně zajistit. Klienti o něm říkají, že je jako průvodce taky k sežrání. Tak tahá své klienty po celém světě.
A to ještě není všechno. Taky ho baví dělat svatební fotografie. A tak fotí lidi na svatbách.
Jenže úplně nejvíc ho baví dělat fotky umělecké. To jsou takové ty fotografie, kterým nikdo nerozumí, ale o kterých každý prohlašuje, že jim rozumí. Za tyhle ty své fotky dostal spousty cen. Jenže to bylo v Los Angeles, New Yorku, Paříži, Londýně, San Franciscu. V Praze nedostal cenu ani jednu, tak se mezi slavné české fotografy nedostal. Vždyť oni taky nejsou žádní slavní francouzští fotografové, když nemají cenu z Paříže, takže je chápe. Všechny své ceny pořád nosí v levé kapse kalhot a v tramvaji ho naleznete, jak s nimi obtěžuje spolucestující. Tímhle je taky trochu proslulý. Konečně je umělec.
Se svými sériemi "We are living in IKEA" a "I love Hong Kong" se dostal dvakrát mezi nejlepších 10 reklamních profesionálních kampaní světa na soutěži Sony Awards. Ale nikdy žádnou reklamní kampaň nefotil. Aby si nepokazil rukopis. Nebo možná proto, že mu nikdy žádnou takovouhle práci nenabídli. Úhel pohledu, řekl by asi filosof. Ne tak RB. On to svévolně vyhlásil jako úspěch jako prase. Však taky v Čechách u kamarádů a ve Svijanech byl jedno odpoledne fakt úplně za hvězdu. Uspořádali mu tam obrovskou trachtaci pro patnáct nebo šestnáct lidí. Musel si ji zaplatit.
To víte, matematik, vždy má všechno dobře spočítané.
Jeho třeskutý smysl pro humor je pověstný. Vážně. Je to třeskutá sranda k popukání. Stačí se podívat, jak vedl rubriku "Převážně nevážně" na jednom z největších cestovatelských serverů, na Orbion.cz. Proto tu rubriku taky zrušili, protože nikdo jiný už takovouhle srandu dělat nedovedl. Teď svoje vtípky vykládá do světlíku.
A furt fotí. A přibral si k tomu ředitelování Mezinárodní fotografický soutěže. Každý rok mu tam kápne nějaký vítěz World Press Photo, ale žádnej slavnej Čech. A bez slavnýho Čecha není světová událost, jak jistě každý chápe.
Jak se na jeho konání dívá jeho žena si vážně přečtěte. Ten pohled zpoza stolu je skutečně přesný. Najdete ho tady.
Vítejte na jeho webu.
Fotografická ocenění / Awards:
Paris New York Los Angeles Santa Barbara, Kalifornie
Publikované články / Tearsheets:
MF Plus, Xantypa, Lidé a Země, Deník Směr, Lidové noviny, Teplická revue, Zrcadlo
(výběr z článků publikovaných v poslední době naleznete ZDE a ZDE)
Jeho fotografie se pravidelně zobrazují v titulech provozovaných společností Gawker Media, New York
(http://artists.gawker.com/5162531/radek-burda)
Ředitel mezinárodní fotografické soutěže Photo Annual Awards
wwww.photoannualawards.com
ročníky 2011, 2012, 2013
mezi účastníky vítězové World Press Photo, Picture of the Year, Czech Press Photo, New York Festival, Fotovisura apod.
Vydavatel a šéfredaktor časopisu o Moderní fotografii: Art Photo Magazine
wwww.artphotomagazine.com
Archiv čísel: http://artphotomag.com/archive
Seznam publikovaných fotografů: http://artphotomag.com/photographers
Předseda fotografických soutěží
Cerge-EI Photo Contest, Prague 15.6.2010
Olomoucký majáles 7.5.2013
Tisk
Zpět
